Historické mapy

Historické mapy

Z archivů Slezského zemského muzea jsme vybrali zajímavé mapy z historie Slezska. Jedná se o místopisnou mapu Hlučínska a Opavska, německou mapu Opavy a okolí, turistickou mapu Jeseníků a turistickou mapu Beskyd.

Regionální identita

Regionální identita

Na výzkumu národní a regionální/územní identita se bude podílet Slezské zemské muzeum a vědecko-výzkumný ústav ACCENDO, kteří se této tématice dlouhodobě věnují. Podstatou regionální/územní identity je vazba k určitému území, při jejím formování hraje nejdůležitější roli prostorový aspekt. Regionální identitu chápeme jako vztah jedince k regionu, zároveň jako reflexi regionu v jeho paměti a každodenní zkušenosti a rovněž jako formu jeho identifikace s daným regionem. Je jedinou dimenzí lidské identity, která se může v průběhu života měnit.

Regionální identita se vztahuje k různě vymezeným územím (místo, větší územní celek), které nevnímáme jen jako přírodní prostředí, ale bereme do úvahy i sociální obsah, mezilidské vztahy, zážitky a vzpomínky, čili sociokulturní systém místa a lidí, kteří v tomto prostoru žijí. Vazbu na místo vnímáme jako fenomén, který se skládá z vícero složek, podstatné z nich jsou emocionální a kognitivní. (viz Roubal, 2013 Lášticová a Bianchi, 2001:3, Zich, 2003:13).

Nejdůležitějším prvkem regionální identity je individuální identifikace s regionem, skupinové vědomí rozdělení na my a oni, důležité je ztotožnění se obyvatel s institucionálními praktikami, diskurzem a symbolikou, stejně jako míra jejich participace na věcech veřejných, péče o životní prostředí, stabilita politických preferencí, která se projevuje ve volbách na jednotlivých úrovních, atd. Dalším prvkem regionální identity obyvatel je vztah k území, konkrétně k místu a prostoru, akceptace specifického stylu oblékání, mravů a zvyků, stejně tak jako jazyka, nářečí a dialektu. Determinantou regionální identity je znalost hodnot okolního přírodního prostředí. K identifikaci s regionem patří rovněž náboženské vyznání. Při vytváření regionální identity je velmi důležitý vztah k historii a dění v regionu, spolupráce a ekonomické zapojení, stejně jako vzory ve stavebnictví a architektonických řešeních, které v regionu převládají. (viz Szczepanski a Śliz2007; Nikischer, 2014:383)

Základním smyslem identity obyvatel v prostoru a čase je posilování vědomí kontinuity vývoje. Naše vědomí identity, s jakoukoliv hierarchickou úrovní prostoru, je součástí šíře vnímané vůle jednotlivých generací po kontinuitě. Jedná se svým způsobem o přenos vědomí v čase. Tento proces se realizuje prostřednictvím široce akceptované a realizované lidské kultury s jejími objektivními i subjektivními projevy. Nedílnou součástí a smyslem identity člověka je hledání, navazování a pokračování své vlastní dějinné existence.

Územní identita obyvatel, stejně jako jejich sociální paměť je odrazem komplexně pojaté prostorové a časové kontinuity změn. Tvorbu, smysl, funkci a význam územní identity chápeme s širších historických souvislostech jako fenomén vznikající z faktů obsažených v lidské paměti (Vencálek, 2003:18-19)

Místa paměti

Místa paměti

Zvláštní pozornost bude věnována otázce míst paměti Slezska a genia loci slezské kulturní krajiny. Téma interakce mezi společností a krajinou, bude sledováno jak ve spojitosti s hospodářskou činností člověka v krajině (ovlivnění krajiny prostřednictvím zemědělské a lesnické činnosti v různých historických etapách vývoje společnosti, proces industrializace a jeho dopad na krajinu českého Slezska, specifický dopad hlubinné těžby uhlí na krajinu a následná snaha o rekultivaci, rozvoj vodního hospodářství atd.), tak se specifickými historickými procesy (etnické proměny oblasti ve 20. století, dopad válečných konfliktů na krajinu atd.).  Multidisciplinární řešitelský tým má potenciál identifikovat zcela nové kauzality mezi historickými procesy a současným stavem společnosti a krajiny.

Společenské a politické mechanismy vedly k radikální změně chápání krajiny a její ochrany jako celku přírodních a kulturních hodnot. To se týká zejména českého Slezska a moravského klínu – historického regionu, tvořícího od středověku nedílnou součást českého státu, kde procesy nápadné proměny, jež atakuje všechny složky zdejší kulturní krajiny, sledujeme kontinuálně od 19. století (urbanizace, industrializace, rozšíření intravilánů měst, proměna hospodářských aktivit, zvláště zemědělské činnosti v souvislosti se scelováním pozemků, výstavba sítí a zavádění nových technologií, těžební činnost a její následky včetně rekultivačních prací). Zejména ve 20. století se ve vazbě k politickým, ekonomickým a sociálním poměrům stala krajina jevištěm dramatických změn, přičemž se proměnil vnější rámec regionu: české Slezsko se v roce 1920 rozrostlo o Hlučínsko, oddělené od Německa, a zmenšilo o východní polovinu Těšínska, přičleněnou k Polsku. Posílily se přirozené vazby mezi Ostravskem a Slezskem se záměnou politického centra území, kdy Opavu vystřídala Ostrava. Vymezení státní hranice a inkorporování území k Československu se pojilo se specifickými proměnami sídel, jež se ocitly na hranici (vznik města Český Těšín) a komunikačních sítí (vznik a naopak po roce 1945 zánik některých železničních tratí v pohraničí). Proměny kulturní krajiny byly kauzálně provázány s demografickými změnami (od 19. století migrace za prací a stěhování lidí do měst; odsun původního německého osídlení po roce 1945; zánik sídel z důvodu intenzivní hospodářské činnosti, jež sledujeme během celého 20. století; výstavba vodních děl v 50. – 80. letech 20. století zapříčiňující likvidaci krajinné struktury, včetně sídel).